Žili jsme v relativním bohatství a skoro všichni měli stejně. (Skoro.) 

Komunisté k tomu využili to, co se budovalo dlouhé generace a většinu z toho rozházeli během pár desítek let. V tom ráji – a nenamlouvejme si, že to ráj nebyl – bylo ale „ALE“. A nikoli jen jedno.

Díky dění v tehdejším Sovětském svazu (a ani tady si nemysleme, že to bylo jinak) reprezentovanému Gorbačovem, jsme se dostali nazpět do Evropy, což není fráze, ale holý fakt. Nicméně opravdu jsme žili v socialismu a „oni“ v kapitalismu?

IBM v podstatě až do tzv. PC éry nepropustila jediného zaměstnance a pokud jste do firmy nastoupil/nastoupila, mluvilo se o definitivě. Navíc si chytře pořídila 20procentní podíl v Intelu, který pak – „nechytře“ – někdy v osmdesátých letech prodala čímž poněkud zchudla.

Daň z příjmu fyzických osob je na Islandu v nejnižším pásmu zhruba 37 %, v nejvyšším 46 %. Sociální zabezpečení ale převyšuje všechno, o čem jsme si za socialismu mohli nechat zdát.

Asi nemá smysl pokračovat dál i když by se ještě pár příkladu našlo…

A v jakém zřízení tedy vlastně teď žijeme? V „nějakém“ a drtivou většinu tato myšlenka vůbec netrápí. Jen pár lidí se pře o jeho charakteristiku a také o jeho název. 

Faktem je, že kapitalismus to není. Spíše je to jakási mediální on-line éra, kde drtivá většina informací prosákne a když se tak stane, rázem o tom ví celá planeta. Tedy alespoň ta část, která má volný a otevřený přístup k internetu či nějaké „kecací síti“. 

Žijeme zkrátka v on-line době a on-line komunitě, kde hranice neexistují a představuje je jen přístup k internetu. Možná že tak pobýváme v nějakém net-ismu či on-line-ismu. A i když nám filosofové za pár let – či pár desítek let – nejspíše něco vymyslí, nejdůležitější je to, že jsme se dostali „z ráje“. 

Ostatně každý ráj je už z principu ohraničený. 

– červenec, srpen 2013, leden-březen 2014