Dnes jsem mimo jiné i díky redaktorům veřejnoprávních médií nehovořících česky, ale jakousi „podivštinou“ všema deseti PRO. To, co předvádějí, a to co předvádějí typicky i politici, je na hranici likvidace češtiny jako takové.

Ta původní, která se rychle adaptovala, kterou se svého času snažili adaptovat i novináři jako jsem já, věnující se novým technologiím, už tu skoro není.

Kritizovali nás za ni, včetně Ústavu pro jazyk český. Ta teď ale skomírá a co dělá Ústav?

Netuším, ale vidět a slyšet rozhodně není!

Pohrabal jsem v zákonu o ČT a ČRo, kde prý kdysi něco bylo o „dbaní na češtinu“. Přiznám se, že jsem to nenašel.

Možná to tam je, ale mělo by to být na prvním, maximálně druhém místě.

Hitler nás chtěl poněmčit, Rusáci si toho nevšímali. Teď ale chtějí naši vlastní lidé vymazat jazyk jako takový a nahradit ho čím?

Kdo ví…

P. S.: Omlouvám se Francouzům. Když svého času Zákon prosazovali, divil jsem se jim a dokonce se smál. Mea culpa. Mea maxima culpa!

P. P. S:: Věnováno „Týně“ za neopakovatelný konverzační zážitek. Snad jí tím neuvedu do rozpaků (nebo nezpůsobím něco jiné).